Pokud chcete začít byznys, potřebujete si přivydělat nějaký ten peníz, ale nechcete trávit dlouhé chvíle v práci, která vás stejně ubíjí, není dnes nic jednoduššího než si založit internetovou stránku, získat nějakou skupinu čtenářů a zavést tam na každém koutu reklamu. Že je to příliš jednoduché? Ba právě naopak, nejdříve totiž musíte mít stálou skupinu (velkou také) čtenářů, kteří budou pravidelně klikat na články a mezitím jim tam budou vyskakovat reklamy.
 

Student nebo dělník, je to jedno

Internetové stránky se proto specializují na určitou skupinu obyvatel – někde jsou to studenti a mladší generace, kde jedou na „cool“ a „laidback“ náladu, zajímavé články pro mladé filosofy a rádoby politické satiry, protože mít rádoby chytrý názor o demokracii je nyní děsně in. Někde to jsou starší generace, kterým se nelíbí, že si dnes můžou dělat co chtějí a nejraději by byli, kdyby jim někdo každý den nadiktoval, jak moc toaletního papíru si mohou vzít se sebou na záchod. Někdy to jsou dospělí pracující, kteří jsou zkrátka jen nespokojení a díky 8-hodinovým směnám mají doma spoustu času na to, aby kromě vysedávání u piva či kávy projeli nějaký ten „alternativní web“.
 
Teď je otázka, která skupina vyžaduje větší míru sofistikovanosti a alespoň trochu přemýšlení při tvorbě obsahu. Samozřejmě, nejméně nároční, jak na grafickou tak obsahovou stránku, jsou přece jen důchodci. MS paint je pro ně zázrak a messenger je jako SMS ale zadarmo. Nejde tu o všechny důchodce, ale přece jen značnou část těch, kteří nemají problém podléhat ideologiím. Takovým stačí nijak nesouvisející obrázky, spousta vykřičníků a otazníků a máte skvělý recept na obsah.

Kdo vlastně platí?

Například největšímu dezinformačnímu webu Aeronet, který je vlastněn anonymní osobou, která se tak nějak pohybuje z jednoho bílého koně na druhého, někdo dává každý rok několik miliónů korun. Kdo? To se neví. Kam jdou peníze? Přes bílé koně někde pryč. A člověk ani nemusí být studovaný, stačí mu jeden pár uší a očí, klidně i jedna zdravá ruka a může vydělávat z domova. Zázrak, no ne?