O hudebních festivalech se toho povídá spousta: legendy zahalené alkoholovým oparem, nevázaný sex, tetování nejasného původu a pochybné kvality a prý nejlepší muzika. Drtivá většina lidí na tyto akce vyráží v partách, či alespoň v párech. Jaké to ale je, vyrazit na hudební festival sám nebo sama? První věcí, kterou je potřeba říci, je, že výbava se pronese. Jasně, pro jednoho člověka toho sebou berete méně, ale stan, ešus nebo basa piv váží pořád stejně, ať jste jeden nebo vás jede pět. Takže při balení berte jen to úplně nejnutnější, jinak ten batoh neunesete. Počítejte také s tím, že vám s bagáží nikdo nepomůže do autobusu, při vykládání z auta nebo při vyhazování na poličku ve vlaku.

Přímo na místě má pak bytí singl jednu velkou, a očividnou výhodu. Nemusíte se na nikoho vázat. Pokud jste ten tip, co chce pařit do pěti ráno, dát si dvě hodinky spánku, a jet nanovo, nemusíte se vázat na to, že vaše drahá polovička chce spát před půlnocí nebo že kamarád sice vydrží, ale pak spí do oběda.  A když se zadaří a vy se chcete s někým poznat „blíž“, nemusíte složitě řešit, kde kdo bude nocovat. Na druhou stranu se zas nemáte s kým podělit. Nejen o okamžité dojmy, ale i o praktické věci. Když jdete na záchod, musíte i s batohem, na pivo vám nikdo nepůjčí a langoše si s vámi taky nikdo napůl nedá. A co se seznamování týče, dost možná budete za podivína, co chodí všude sám nebo sama. Zase se ale o pivko nemusíte dělit, nikdo na vás neloudí padesátku (aby z něj pak vypadlo, že ho budete muset založit i na cestu domů), a kebab si v klidu sníte sami.
 
Takže, vyplatí se festivaly o samotě? Pokud jedete hlavně kvůli muzice a vyvětrat si hlavu, tak asi ano. Moc ale nepočítejte s tím, že byste na místě utvořili super náhodnou partu s ostatními singles, tyhle věci většinou fungují maximálně ve filmech.